Cestování do lázní Luhačovice, které v polovině 19. století neměly přímého železničního spojení, bylo pro většinu cestujících poměrně komplikované. Přeprava se částečně zlepšila po dokončení vlárské dráhy v roce 1888, kdy z lázeňští hosté již nemuseli absolvovat 35 kilometrovou vzdálenost z Uh. Hradiště, ale vystupovali až ve stanici Újezd (dnes Újezdec u Luhačovic). Nabízela se i možnost výstavby železniční přípojky z Újezda do Luhačovic, ale bohužel z plánované akce sešlo, neboť ji stát odmítl financovat.
Nakonec – přes všechny problémy a obtíže počínaje výkupem potřebných pozemku až po financování – byla místní dráha, procházející údolím říčky Šťávnice, se zastávkami Polichno a Biskupice u Luhačovic, dokončena a po skončení hlavní lázeňské sezony, dne 12. října 1905 byl slavnostně zahájen provoz na dráze z Luhačovic do Újezda a opačně.
Tendrová parní lokomotiva 210.001 „Serényi“ byla dodána lokomotivkou Společnosti státní dráhy ve Vídni v roce 1905 pro místní dráhu Újezd-Luhačovice, kde sloužila lázeňským hostům na lokální deset kilometrů dlouhé trati až do roku 1953.
Lokomotiva v letech 2021 až 2023 prošla komplexním restaurováním v dílnách společnosti Railway Capital, a.s. ve Veselí nad Lužnicí a byla uvedena do vystavitelného stavu vzhledově odpovídajícímu období první poloviny 20. let minulého století.
Lokomotiva se stane jedním z nejreprezentativnějších exponátů sbírky železničních vozidel Národního technického muzea a následně vznikajícího Muzea železnice a elektrotechniky NTM na Masarykově nádraží v Praze.
