Zámek Lomnice je pevnou součástí moravské historie. Od jeho počátku ve vrcholném středověku se v jeho zdech vystřídala řada rodů. Žádný z nich však Lomnice neovlivnil tolik jako rodina Serényiů, která zde našla svůj domov už v polovině 17. století.
Její členové se opakovaně projevili jako osvícení správci a státníci. Například František Gabriel Serényi osvobodil místní lid už v roce 1673 od roboty a poplatků. Ačkoli rod původně pochází z Uher, záhy se jeho členové stali zemskými vlastenci. Na stranu českých stavů se postavili i při bitvě na Bílé hoře, za což zaplatili dočasným zabavením části majetku.
Podobný osud je potkal znovu po několika staletích, když zámky v Lomnici i Luhačovicích zabavil komunistický režim. Stalo se tak navzdory tomu, že tehdejší majitel Alois Serényi za první republiky plně podporoval Československo a sloužil i jako důstojník v záloze. Bojovat byl připravený i během mobilizace v roce 1938. Následující rok pak podepsal Deklaraci české a moravské šlechty, ve které příslušníci šlechtických rodů vyjadřovali loajalitu prezidentu a českému lidu, čímž se vystavili nacistické perzekuci. Německé občanství Alois přijal, ale až pod silným nátlakem, aby zachránil šest obyvatel Luhačovic, které gestapo drželo jako rukojmí. Všech šest rukojmích bylo následně propuštěno. Neustálé výhružky jeho nejbližší rodině ustaly a především pominulo přímé nebezpečí odebrání dětí.
K přijetí německého občanství ho vybízelo i vedení lázní, aby tak zlepšilo pozici lázní a ochránilo jejich zájmy během okupace. Mnoho dobových dokumentů a svědectví potvrzuje, že díky jeho mimořádnému zapojení Luhačovice zůstaly jedinými neponěmčenými lázněmi v zemi. Tím pádem napomohl uhájit na 1600 pracovních míst pro české zaměstance.
Zabavený majetek se Isabelle Thienen, nejmladší dceři Aloise Serényiho, vrátil v restituci až v letech 2016/17, kdy zámek Lomnice už po několik desetiletí sloužil jako učiliště. Rodina škole nabídla, aby na místě setrvala, ale její vedení se rozhodlo odejít.
